Byl krásný teplý letní páteček. V hokně jsem skončila ve 12 a prchla na brigádku. Podělala jsem si svoje a o půl šesté mířila zpět domů. Zde se honem nachystat, umyt, bo po celodenním zápřahu jsem voněla jako „hračky dětí nepřizpůsobivých hnědočechů“. Nastartovala jsem Šemíka a vydala se vstříc dobrodružství se skupinou Street69 do Kozojídek.

Bylo hezky teplo, cesta krásně ubíhala, kochala jsem se malebnou jihomoravskou krajinou, od Veselí nad Moravou až do Kozojídek je hezká cyklostezka, takže se mi krásně jelo. Ale jelikož jsem veselá cyklistka, tak už vím že v Kozojídkách mají mušky hořkou chuť.. :D

O čtvrt na 9 jsem konečně dorazila do areálu. Šemíka jsem si schovala ve stanu se zvukem. Věrně tam na mě čekal až do konca. První jsem zvlažila své hrdlo výborným pivíčkem, pojedla šťavnatou flákotu vepřoviny a mohla jsem konečně odpočatá „racionálně uvažovat“.

Než nám zahráli Streeti, vystupovala kapela Darkil. Tuto kapelu jsme hostili na našem Bigbity Festu, takže Vám ji jistě představovat nemusím. Zahráli opět skvěle, rozhýbali publikum, krásně celý večírek nastartovali. A jako vždy, pohled na ně byl příjemný.

Dokud hráli Darkiláci, měla jsem čas vyzpovídat lídra skupiny Street69 Jirku Strážnického. Po 19cti letech, co jsem teho hocha neviděla, jsem se s ním konečně oficiálně seznámila. Jirka Strážnický je veselá kopa, dokonce si až dovolím tvrdit, že má podobný smysl pro humor jako já. Poseděli jsme nad pivíčkem a flašou výborné pálenky, kterou jsem Streetům dovezla jako malou pozornost od Bigbitů.cz.

1. Kdo Vám píše hudbu a texty?

Pro první album nám 80% textů napsal Radek „Grande“ Navrátil. Na druhé album nám psal texty a hudbu Martin Iliáš s Radkem Navrátilem a hudbu a texty na třetí album nám napsal převážně Honza Grebík.

2. Proč název Street69? Jak jste se k takovému názvu dopracovali?

27. 9. 2006 jsme hráli jako předkapela skupině Noname. Tam jsme se vlastně rozhodli, že z našeho náhodného hudebního uskupení uděláme opravdovou kapelu. Produkční akce po nás potřeboval název skupiny, který jsme samozřejmě neměli. Jak jsme tak s klukama seděli v šatně, na skříňce byl nápis Street69, tak jsme ten název jen tak plácli, akorát pro tuto akci, ale název nám už zůstal. Pro zajímavost dodám, že Street69 byla údajně ulice, kde byla první swingers párty.

3. 2. října křtíte v Uherském Brodě album DOKONALEJ SVĚT. Kdo půjde za kmotra?

Noo, křtů bude víc, v říjnu bude první, potom následuje křest 10. 10. v Netíně, 24. 10. v Praze v Hard Rock Café. O kmotru zatím jasno úplně nemáme, bude to spontánní akce. Nechceme lidi lákat na kmotra, jde o nás a o žádné laciné lákadlo.

4. Kde jste album nahrávali?

Náběry jsme dělali u Standy Valáška v Lipově. Post produkce a finální mix u Ivoše Ledabyla, který po příjemné potkávačce dostal naši důvěru, protože minulé studio už nám přestalo vyhovovat. Na uplný závěr jsme se zavřeli do studia s Davidem Schangem a tam jsme album dotáhli do krásného finále.

5. Pověz nám nějaký pikantní zážitek z vašeho vystoupení?

Noo, to je těžko, každé naše vystoupení má něco. Nejlépe je přijet se na nás podívat osobně.

6. Tvé životní motto?

„Radost žít“ .. (krásné..) - poznámka Símy.

7. Jiří, co Tvůj sen o hlavní roli Ježíše?

No, bohužel nic, ale měl jsem i sen mít vlastní kapelu a ten se mi dokonale splnil. Hrál jsem 70 repríz muzikálu Šakalí léta, ale nic se nevyrovná tomu, mít kapelu plnou pohodových lidí. To je prostě víc.

Po Darkiloch přišla na řadu skupina Street69.

Rozpálili to v plné parádě, hráli nám převážně svoje kousky. Představili tu písničku ze svého nového alba Dokonalej svět – Rock and Dance. Ale ani na pár převzatých prosáklých kousků nezapomněli. Z převzatých tu zaznělo například od Argemy Prohrát není žádná hanba, bo Vyznání.. Kluci hráli vážně výborně. Za těch 19 let, co jsem Jiřiho neslyšela zpívat naživo se dost dobře vypracoval, krásný hutný hlas má, příjemně mé jemně nahluchlé ouška pohladil a celé vystoupení velmi polahodilo mojí dušičce. Zvuk měli hodně kvalitní, je poznat, že pan zvukař Pavel Směták svojí práci dobře rozumí a ví kam sáhnout, aby tóny líbivé byly.

Vystoupení jsem si užila na plné pecky, no já to ani jinak neumím. Krásně jsem si psychicky odpočala, potkala jsem pár starých známých, pokecala o „nesmrtelnosti brouka“ a mohla jsem razit domů.. jen společné foto s kapelou mě od návratu dělilo.

No já se od 10 hodin snažila domů dostat, bo jsem v 6 ráno měla nástup do hokny a co myslíte, jak to dopadlo? Ve dvě ráno jsem konečně kluky dohókala na společné foto a potom už frnk honem dom. Vytáhla jsem Šemíka od zvukaře, ale problém veliký..neuměla jsem si přištelovat světlo.. ještě, že zvukař Pavel Směták byl šikovný a mně, slabé a bezradné děvčici pomohl a zachránil mě. Bo bych jela dom po tmě.

Cestou domů temným lesem jsem málem srazila zajíce a v Bzencu jsem potkala dva zajímavé útvary navzájem se zvedající ze zemi. Byli to dva pánové, nebo to, co z nich zřejmě po bujarém večírku zbylo a stihli mi vyznat lásku :D

Odbila třetí hodina ranní a já se zdárně bližila k domovu. Nooo, ale to by po cestě nesměl byt Frour, samozřejmě mě to vcuclo a domů jsem dorazila o půl paté. V 6 jsem se vzbudila do hokny, zjistila jsem, že jsem opět zaspala a nestíhám :D Usmála jsem se na celý svět, řekla jsem, "to je ale krásný den" :) a můj kolotoč práce, povinností a zábavy začal nanovo..

Galerie


Ohodnoťte článek

Článek byl hodnocen: 16×, průměrné hodnocení: 10.00 z 10

Poslechni si

Přihlašte se k odběru novinek