Ahoj lidi!
Chvilku to trvalo, ale fotky už jsou vyvolané tak se s vámi podělím o zážitky ze soutěže x-factor.
Tak jsem si řekl, že by bylo na čase vědět co ve mně je.
Přihlásil jsem se na casting ve Zlíně, protože jsem čekal že tam bude nejmíň lidí ( nesnáším čekání ) a taky se to vyplatilo. Na casting ve Zlíně přišlo opravdu nejméně lidí ze všech měst kam porota x-factoru zavítala. Osudné ráno na mně na vlakáči v Gottwaldově čekala má psychická podpora a kamarád v jednom Libor „LIH“ Hajný. U hotelu Moskva, ve kterém se casting odehrával, v 7:00 stáli pouze security, tak jsme šli na pivo. Když jsme se po hodině vrátili, zůstali jsme stát v řadě která čítala asi 50 pěvců. V 9:00 nás měli začat pouštět dovnitř, ale na sychravém říjnovém počasí nás TV Nova potrápila ještě další dvě hodiny. Štáb natočil nějaké šoty z venku, kde se už tlačil asi tisícihlaví had. Mareš před kamerou pózoval jako cvičená opička a my už jsme byli pořádně nervózní a zmrzlí, což je pro hlasivky naprosto úžasné. 11:30 konečně v teple. Po podepsání smlouvy jsem nafasoval číslo, se kterým si mne vyfotili jako v cele předběžného zadržení. Pak už jen pár hodinové čekání a dostal jsem se před porotu složenou ze dvou učitelů hudby. Tato porota měla za úkol přesít nás přes hrubé síto a poslat do druhého dne pouze 80 soutěžících. No, zazpíval jsem Šípkovou růžu od Jirky Schelingera a byl jsem tam. S kamarádem Lihem jsme obešli pár rockových klubů a půl hodinu před půlnocí jsem byl v Hodoníně jako na oslu.
Den druhý:

Druhý den jsem si s sebou jako oporu vzal človíčka, který mne podporuje každodenně - svoji ženu. Tentokrát už čekání nebylo tak strašné a asi po třech hodinách se mé číslo objevilo na tabuli. Nervozita, tréma jak tá sviňa a už si ňa odváďajů před tých pražských pazůrů. Jak jsem porotu uviděl tak ze mně všechno spadlo. Představil jsem se a zapěl zase šípkovou. To porotě nestačilo, tak jsem zkusil kousek od Koláře - Ještě že tě... To jim ještě nestačilo a prý ať do nich něco naperu. Tož sem se moc nerozmýšlel a napral sem do nich kůsek téj našej moravěnky - Vínečko bílé. Po mém přednesu se na mne podíval pan Petr Janda a říká: „Chlape, vy máte hlas jako bejk! U mně jednoznačně ano!“ Na něj navázala p. Osvaldová, která mi řekla, že spíš řvu jako tur a nemám vůbec žádný x-factor. Naštěstí jejímu manželovi Ondrovi Soukupovi jsem se zdál zajímavý a tak mně poslal do semifinále.
Semifinále
Semifinále se natáčelo na zámku v Dobříši a přítele do nepohody mi obstarával zase starý dobrý Lih. Na semifinále jsme měli za úkol naučit se zrcadlo od Petra Muka a jednu dle vlastního výběru a já si vybral Fádní blues od Koláře. Obě věci jsme pilovali s Mirou Bílkem ve studiu Paradox, takže se dá říct, že připravený jsem byl. Vše mělo vypuknout v 10:00, a taky že v deset nás všech 54, kteří postoupili ze všech castingů pustili do zámku.
Následovalo nekonečné množství rozhovorů na kameru, postávání u stánku se svařákem a jinýma dobrotiskama. Kolem poledne nám představili našeho porotce, který byl přidělen pro naši věkovou kategorii. Marně jsem doufal v rockera Jandu. Když se na balkon vykoulela Osvaldka, myslel jsem že jsem spadl do kelímku s kremžskou hořčicí.
Asistentka čte ze seznamu jako první moje jméno. Tak tohle jsem fakt nečekal. No, aspoň to budu mít za sebou. Na pódium před p.Osvaldovou a Michala Dvořáka (ze skupiny Lucie), kterého si ta bába přizvala na pomoc, nás nastupuje pět naráz.
Tréma je obrovská. Začínám zpívat. U Koláře se ztrácím v textu, u Muka zase začínám o půl tónu níž. „Sbohem meloune, sbohem!!!“ A zase dlouhé čekání, nervozita jak to všechno dopadne a do toho pár piv v zámecké pivnici. Tak jak jsem byl brzo na řadě, o to později si jdu pro svůj ortel . Zase nás volají v pětici. Se čtyřma z nás se malá velká dáma loučí a jedna soutěžící postupuje do dalšího dne. Musí se přes noc naučit jednu písničku, kterou si může vybrat ze čtyř. Brrr, po tak náročném dnu bych to asi nedal. Je 22:20 loučíme se s ostatníma, spousta smutných tváří, spousta emocí. Lidi co je? Je to jen soutěž! Sečteno a podtrženo, dostat se z 6 500 přihlášených do 200 nejlepších je přece úspěch ne? Ještě s Lihem na pivo a vyspat se na zpáteční cestu domů.
Mrak (Skupina ELBERETH)

P.S: A když se mi to nepodařilo naprat do Osvaldky tak si pište že na každém našem koncertě to naperu do vás!!!!!!!!!!
 


Galerie


Ohodnoťte článek

prozatím nebylo hodnoceno

Poslechni si

Přihlašte se k odběru novinek