Tak, jako se dobří holubi vracejí do svého ústavu, se občas vrací na svou rodnou hroudu i muzikanti, aby se po náročném roce zase setkali se svými nejbližšími. A protože Limetal mají své kořeny právě v Ostravě, nebylo asi divu, že se na sklonku roku přijeli připomenout i fanouškům v ocelovém městě. A aby zůstali styloví, i předkapelu si vybrali ostravskou, konkrétně tedy 'babskou' formaci Kapriola, takže už před koncertem místní fans tušili, že by to mohl být bezva předvánoční rockový večírek.

Ačkoliv koncert připadl na běžný pracovní den, našlo se hodně těch, kterým to bylo zcela jedno a s chutí vyrazili do klubu Garage. První pohled naznačoval, že určitě není vyprodáno, nicméně klub byl příjemně zaplněn – odhaduji návštěvu tak něco přes čtyři stovky fanoušků –, takže ani samotná KAPRIOLA při rozjezdu svého setu netrpěla úzkostí z prázdného prostoru, ba co víc, dostávalo se jí ze strany publika zasloužené podpory. Nutno ale dodat, že vystoupení to nebylo z jejich strany, tedy lépe řečeno ze strany techniky, zrovna nejpovedenější. Přitom rozjezd neměly holky vůbec špatný a kotel pod pódiem a prodlouženým molem se hned od samotného začátku velice dobře bavil. Letos vydala Kapriola nové album Na konci přijde začátek, které posloužilo i jako základní stavební kámen ostravského setlistu. Holky na něm řádně přitvrdily, což bylo 'částečně' evidentní i naživo. Částečně tedy proto, že zvuk nebyl zrovna ideální. Občas totiž nebylo něco slyšet a zhruba v polovině setu se zcela odmlčela kytara. V tu chvíli musely holky svou rozjetou show dokonce přerušit. Oprava (nebo výměna) kytarového aparátu ale netrvala příliš dlouho, takže do toho mohla Kapriola zase pořádně šlápnout a druhá půlka byla vážně o poznání lepší, jen ten zvuk se nepodařilo doladit do potřebné kvality. Přesto si to kapela s fanoušky náramně užívala i v novějších hitech, jako například Ona je démon nebo Balancuju. Že je kapelnice a kytaristka Dona Michelle i velice zručnou houslistkou, dokázala po nucené pauze v Ghostsʼ Attack, která druhou část značně oživila, stejně tak jako starší, folklorně (holky tvrdí, že punkově) laděná Pagunini. V závěru se kapela vážně bezvadně rozjela, takže škoda té nechtěné přestávky a slabšího zvuku, jinak by ostravské baby nadělaly z klubu kůlničku na dříví.

Následující pauza nebyla příliš dlouhá a na pódiu se provedlo jen pár nezbytných úprav, což ale fanoušci díky zatažené oponě vlastně neviděli. Bez nějakého velkého zdržování šla ale opona rychle stranou a LIMETAL do toho šlápli hned s první novinkovou skladbou Amerika. Už před koncertem avizovali, že v Ostravě zazní nějaké ukázky z připravovaného debutu, který vyjde začátkem příštího roku, takže si publikum mohlo udělat takovou okružní jízdu po časech minulých, současných i budoucích. Zvuk se nesl ve zcela jiných dimenzích než v předchozím případě, a dokonce i zkušení muzikanti v řadách fanoušků se nechali slyšet, že to zní jako z CD, a já jim musel dát rozhodně za pravdu. Samotné pódium vypadalo sice skromně, žádné kulisy nebo LED panely, jen kytarové aparáty. Nějakou tu vizualizaci tak představovaly jen světla a kouřové efekty, což ale bohatě stačilo, aby byla už tak výborná atmosféra lehce doladěna. Celé publikum stejně soustředilo veškerou pozornost k samotným muzikantům, kterým málem docházel prostor na scéně, a to patří pódium v klubu Garage k těm větším. Holt takhle to prostě Limetal na domácí půdě rozjeli – a to byl teprve jen začátek. Navíc pod pódiem ani prodlouženým molem nebyly žádné zábrany, takže kontakt s publikem byl doslova hmatatelný a krásně jiskřivý. Když kapela zhruba před rokem a půl začínala, vypadalo to, že se přikloní spíše k hardrockovému ladění, jenže chyba lávky. Třeba hned v následující singlové záležitosti Posel špatných zpráv / Chiméra času vytasili hodně ostré heavymetalové drápy. Ačkoliv čas debutové nahrávky teprve přijde, Limetal na kontě jedno album mají, a sice studiový živák Pravdu ukáže čas, který přehráli prakticky skoro celý, takže nám po chvíli prohnali hlavou třeba pěkně svižný Bigbít, aby se následně trošku vrátili v čase.

Nechoď dál nebo přetextovaná Sto falešných frází, to už si pobrukoval, tedy vlastně mocným chorálem kapelu doprovázel, celý sál. Hodně silný emotivní moment pak přišel ve skladbě Rock'n'roll démon. Dnešní technika už dokáže leccos, takže není problém 'naživo' slyšet cokoliv... třeba nezapomenutelný hlas Standy Hranického. A právě duet Fanyho a Standy byl pro tento večer jedním z vrcholů. Ačkoliv tedy Fany vzhlížel směrem k nebi a vyzýval svého kolegu k přednesení svých pěveckých partů, Standova přítomnost byla cítit i přímo v klubu. Doslova z toho mrazilo a nejedno tvrdé rockové srdce v tu chvíli zjihlo... U Fanyho se musím lehce zastavit. Nedávno jsem někde narazil na zmínku, že Fany není zpěvák! Lehce jsem se nad tím pousmál a (nejen) po ostravském koncertu musím uznat, že je to naopak výborný zpěvák, kterému nedělá problém jak drsnější metalová poloha, tak i ta rockově citlivější. Ba co víc, je i výborný showman a bavič. Nenakecal toho zbytečně moc, ale když něco řekl, stálo to opravdu za to. Že Pravdu ukáže čas, je všeobecně známá věc, ovšem Fanyho definice času, že je to veličina, kterou nejde ojebat, má taky něco do sebe. Nebo komentář ke vzniku textu ve skladbě Mayday taky vyloudil úsměv na tváři. Představě, kterak stojí Jura Šperl na balkoně – údajně prý jen na konstrukci z 'íček' – a řve na celou Karvinou (odkud pochází) „...dnes to prostě nejde!", se prostě nelze nezasmát. Konkrétně u téhle skladby jsem pocítil její sílu až během živé prezentace, kdy v refrénu poskakoval a zpíval celý klub.

Přestože se Limetal představil na domácí půdě, respektive v blízkém okolí již několikrát, viděl jsem je naživo zatím jen jednou, ale poprvé v kompletní sestavě až nyní v Ostravě. V kompletní myslím tedy i s bubeníkem Lukášem Pavlíkem, na kterého je pěna chvála ze všech stran, a za sebe mohu říci, že zcela oprávněně. To je prostě bubenická mašina, která žene celou kapelu nekompromisně kupředu. Už v samotných skladbách ukazoval svou sílu a neskutečný talent, ovšem až v bravurním bubenickém sólu vytáhl všechny své trumfy (a možná že ne všechny), ze kterých nejednomu z přihlížejících spadla čelist. Samozřejmě i výkony ostatních členů byly skvělé, ale tam se to víceméně dalo očekávat, vždyť jsou to zkušení muzikantští bardi. Co mě ale na kapele jako celku zaujalo a bavilo asi nejvíc, bylo především to, jak si to vše patřičně užívali, a přišlo mi, jako by s Limetalem omládli nejméně o dvacet let. A jak to vše vlastně před tím rokem a půl začalo? Docela opatrně, doslova tedy Na tenkém ledě. Tahle skladba byla vlastně vůbec první, kterou skupina fanouškům představila a zde v Ostravě se s ní i naoko rozloučila. Jen tak odejít bylo samozřejmě nemyslitelné, takže po chvilce vyvolávání byli V tu ránu zpět na pódiu s notoricky známou předělávkou od Judas Priest, aby ještě v samotném závěru přihodili nášup pro všechny horké hlavy v podobě kultovní Už víme svý.

Limetal už dávno nestojí Na tenkém ledě, stojí pevně na vlastních nohou a ustál to s přehledem i na domácí půdě v Ostravě. Přestože bude kapela i v budoucnu patrně spojována se svou minulostí a možná ani zde připomenuté staré fláky nevymizí z koncertního repertoáru, nemám o jejím působení na tuzemské scéně nejmenších pochyb. Vlastní skladby, tedy i ty nejnovější, jasně ukázaly, že to fungovat bude, a já osobně jsem na debutové album moc zvědav. Je fakt, že mohlo přijít na trh o něco dříve, protože by to byl bezva vánoční dárek, ale třeba ostravští fans toho zase tolik litovat nemusí, protože dárek, který jim Limetal nadělili zde v klubu Garage, byl více než luxusní.


Ohodnoťte článek

Článek byl hodnocen: , průměrné hodnocení: 10.00 z 10

Poslechni si

Přihlašte se k odběru novinek