Skupina GROG je jednou z mála, ne-li přímo jediná, která se aktivně pohybuje na bohumínské rockové scéně už více jak dvacet let. Do širšího celorepublikového povědomí se ale dostala především až letos, kdy jí vyšlo kritikou i fanoušky velice dobře přijaté album Mona Lisa ze Stodolní. Nejen o propagaci, ale i o spoustu dalších kapelních záležitostí se stará dnes už jediný původní člen, kytarista MARTIN SITEK, který se s námi ochotně podělil o spoustu zajímavých současných i historických informací.

Pojďme se nejprve maličko podívat do historie. Jak to vlastně vše před těmi více než dvaceti lety začalo?
S nápadem založit nějakou 'pořádnou' kapelu přišel Bohdan Adamčík (basová kytara) s Romanem Polaczkem (kytara, zpěv) někdy na jaře 1994. Kluci měli v té době skupinu Capitol, kde se vystřídala spousta muzikantů různé úrovně, ale nic kloudného z toho nikdy nevzešlo. Oslovili mě, protože věděli, že se mi rozpadla moje kapela Radiator, kterou jsem zakládal v roce 1984 v dobách mého studia na bohumínském gymnáziu. No a když za mnou kluci přišli a začali mi líčit, jaké mají velké plány, super zkušebnu, profi vybavení, aparaturu (samozřejmě si to hodně přibarvili, aby mě nalákali), a vzhledem k tomu, že jsem fakt chtěl hodně hrát, na nabídku jsem kývnul. Pak jsme vyzkoušeli několik bubeníků, ale vzhledem ke slabému výkonu nebo absenci bicích (u některých i rytmu, což je u bubeníka celkem podstatná věc) jsme museli většinu odmítnout. A když už jsme si jednoho dobrého vybrali, byl zase nespolehlivý (jeho výmluvy typu: „Nemohl jsem přijít na zkoušku, protože jsem byl na záchytce," nám začaly celkem brzo vadit). Je pravda, že léty asi zmoudřel, protože v současnosti hraje v několika poměrně úspěšných kapelách, nicméně tenkrát jsem nakonec ukecal mého bývalého spoluhráče z Radiatoru Martina Valuštíka. No a tím vznikla vlastně první sestava kapely, která už v srpnu téhož roku odehrála své první veřejné vystoupení.

Mé povědomí o bohumínské rockové scéně je docela chabé. Přiznám se, že Grog je vlastně jediná kapela, kterou znám. Jak to na Bohumínsku s rockem a metalem tedy vypadá?
Popravdě, já taky moc nevím o žádné bohumínské kapele hrající tvrdší žánr, která by pravidelně koncertovala. Určitě tady kapely existují, věřím, že ve zkušebnách se zkouší, rodí se nové songy, ale je potřeba s nimi vylézt na světla pódií. Takže asi jsme tady fakt jedni z mála. A pokud zohledníme i dobu vzniku,  jsem přesvědčen, že jsme na Bohumínsku jediná tak dlouho aktivně činná rocková kapela. Pamatuju si, že když jsme začínali, byl tady takový hlad po pořádné bigbítové pařbě, že poté, co jsme odehráli své úplně první vystoupení, jsme jej museli už po čtrnácti dnech opakovat, jaké mělo obrovský ohlas. Do té doby tady frčely hlavně diskotéky a my jsme, jak říkával náš basák, doslova křísili mrtvolu. V té době, když ještě rockeři neměli doma počítače a internet, nebyl problém přitáhnout na akci téměř tisícovku lidí. A to se platilo vstupné, žádné 'vstup zdarma', a nebyl to festival, kde by ti celý večer hrály různé kapely, ale přišlo se na jednu konkrétní skupinu. To byla paráda.

Při zmínce o kapele Capitol, kde se vystřídala spousta muzikantů, mne napadá otázka, kam se všichni poděli, že nevznikly žádné další spolky?
Ony ale po čase vznikly. Já jsem sice v Capitolu nikdy nebyl, takže neznám všechny ty muzikanty (a nemuzikanty), kteří touto kapelou prošli, ale minimálně pár, kteří se stále hudbě aktivně věnují, znáš i ty. Co takový Víťa Sargánek, dnes bubeník v Ahardu a Ingottu? Anebo David 'Morbid' Gonsior a jeho Bloody Obsession? A co Martin Dufka, kytarista v Nemesis, nebo baskytarista Josef Pak se svou Pakostrou? Saša Bolf dnes zpívá v Rufusu a určitě je jich ještě spousta, kteří se možná ozvou po přečtení tohoto rozhovoru a společně zavzpomínají na krásnou dobu bezstarostného mládí a nadšení.

Díky za rozšíření mých obzorů, co se bohumínské scény týče, ale zpět tedy ke Grogu. Poprvé jsem o kapele slyšel v souvislosti se zpěvákem Daliborem Halamíčkem. Mylně jsem se tehdy domníval, že byl u samotného zrodu kapely. Můžeš jeho příchod trošku přiblížit?
No ty mi řekni, kde ses v té době vyskytoval, že jsi o nás předtím neslyšel? (smích) Ale vážně, máš pravdu, že Dalibor přišel do kapely poměrně brzy. Grog vznikl na jaře v roce 1994 a už v září 1995 s námi Dalibor hrál první kšeft. Původně jsme v kapele byli jen čtyři a o zpěv jsem se dělil já s druhým kytaristou Romanem Polaczkem. Roman ale začal mít problémy s hlasivkami, a tak jsme se rozhodli zkusit sehnat zpěváka na inzerát. Ozval se nám pouze jeden zájemce, a určitě tušíš, že to byl právě Dalibor, v té době již v našem regionu poměrně známý zpěvák z kapel Metan a Panther. Už na první zkoušce, kde Dalibor zazpíval téměř vše a hlavně dobře, nám bylo jasné, že teď to teprve dostane ty správné grády. Od těch časů je Dalibor celou tu dobu s námi. Když teda pominu drobné přestávky, například když se zlobil na našeho bedňáka, který mu odloudil jeho velice mladou přítelkyni, a odmítal zpívat. Dnes je ale rád, že mu ji odloudil, už na našem prvním CD o ní zpívá ne moc pochvalnou písničku, takže ho to poměrně brzy přešlo. (smích)

Při pročítání historie jsem narazil i na spolupráci s výbornou zpěvačkou Luckou Roubíčkovou. Oč přesně vlastně šlo?
S Luckou jsme se poprvé potkali v květnu 1999 na našem koncertu v Hard Cafe v Karviné. Sháněli jsme sboristku pro oživení vokálů, ale to jsme netušili, že z Lucky se vyklube schopná klávesistka a hlavně výborná sólová zpěvačka. Koncem roku jsme natáčeli CD Maso z telat, kde si Lucka už střihla dva songy sólově a dva duety s Daliborem. Tak se jí to zalíbilo, že nás ukecala, abychom jí natočili sólové album. Některé skladby a texty si napsala Lucka sama, něčím jsem přispěl já a v roce 2001 vyšlo, dle mého názoru dodnes nedoceněné, EP s pěti skladbami s názvem Nezvěstná. Už se nedá koupit, ale na našem webu nebo našem YouTube kanálu (www.youtube.com) je možné si je poslechnout, a fakt to všem doporučuji. Není to žádný metalový nářez, ale poctivý pop rock. Mám tu desku moc rád. Škoda že už nebyla příležitost pokračovat. Lucka po čase odjela do USA a potom se odstěhovala do Prahy, kde dnes řádí se svou kapelou Black Bull.

Vzhledem k tomu, že teď Lucka pobývá v Praze, nepřipadá asi další spolupráce v úvahu... Nebo snad něco chystáte?
Když jsme před dvěma lety připravovali náš velký narozeninový koncert, pozvali jsme i naše bývalé muzikanty. Ne všichni nakonec dorazili, ale Lucka si ve svém nabitém programu našla čas, přijela, a dokonce jsme společně zahráli i naše starší songy. Zazněla i většina skladeb právě z Lucčina sólového CD Nezvěstná. Koncert byl parádní, moc jsme si to všichni užívali a připadalo nám, jako by to bylo včera, kdy jsme stáli společně na jednom pódiu. Super atmosféra. Na našem YouTube kanálu je dokonce závěrečná společná píseň zaznamenána, tak můžeš mrknout. Až budeme zase slavit nějaké kulaté výročí kapely, určitě Lucku opět pozveme. Na žádné další spolupráci jsme se ale zatím nedomlouvali. Lucka se věnuje naplno své kapele, my máme před sebou taky spoustu plánů, ale možná někdy v budoucnu... Vůbec bych se nebránil zase něco spáchat. Víš, jak se to říká: „Nikdy neříkej nikdy."

S minulostí i současností je úzce spjatá i každoroční akce s názvem Srpnová noc. Docela mě překvapuje, jakou má tahle akce návštěvnost. Pověz nám o Srpnové noci, potažmo o tom zájmu fanoušků, něco bližšího.
Srpnová noc je taková naše srdeční záležitost. Bylo 13. srpna 1994 a my jsme hráli své úplně první veřejné vystoupení v Bohumíně-Záblatí. Tenkrát jsme tu akci nazvali Srpnová noc s kapelou Grog. Nikdo tehdy netušil, že se z této akce stane nejznámější rocková party v Bohumíně na dlouhých 22 let. Dnes je to již tradiční událost vyhledávaná fanoušky rockové muziky v širokém okolí. Dokonce jsem zažil, že si dle termínů 'Srpnovky' lidi plánují dovolenou tak, aby mohli dorazit. Pro nás je to jedna z nejkrásnějších akcí celé sezony. Jsme bohumínská kapela, máme tady spoustu věrných fanoušků a ti vždy vytvoří báječnou atmosféru. Moc rádi tady hráváme. Už první 'Srpnovka' měla takový ohlas, že jsme ji museli po čtrnácti dnech opakovat. Už na prvních akcích byla solidní návštěvnost kolem čtyř stovek rockerů, a jak se Srpnová noc stávala čím dál tím víc populární, přibývalo fanoušků. Žádné jiné akce tehdy nebyly, takže když vyšlo super počasí, pod pódiem skákalo přes osm set rozdováděných milovníků tvrdé muziky. Největší rekord jsme zaznamenali v srpnu 2001, kdy do areálu zavítalo přes tisíc fanoušků. To už ale bylo celkem šílené, nebylo se kde pohnout, posedávali a polehávali na zemi, na přilehlém fotbalovém hřišti se na tribuně oddávali radovánkám... Dovedeš si to určitě živě představit. Ale hezky se na to vzpomíná.

Jak se zdá, podpora fanoušků vám rozhodně nechybí, soudě třeba podle umístění v letošním Českém slavíkovi.
Vím, že názory na tuto anketu nebývají zrovna pochvalné. Můžeme diskutovat o tom, zda interpreti a skupiny na předních pozicích žebříčku dosahují opravdu vždy vysokých uměleckých hodnot, další věci je, jaké věkové a žánrové spektrum fanoušků do ankety zasílá své hlasy, a spousta dalších pro a proti. Toto fakt ale neřeším. Prostě tady taková anketa existuje, a buď ji můžeš ignorovat, nebo akceptovat. Vzhledem k tomu, že se již od roku 1999 v této anketě Grog objevuje v žebříčku kapel, je to pro mne signál, že na nás fanoušci nezapomínají a zachovávají nám i nadále svou přízeň. A toho si, bez ohledu na to, co si kdo o této anketě myslí, nesmírně vážíme a děkujeme za to našim příznivcům. A takové 50. místo v roce 2002, 34. v roce 2003 nebo ta letošní 54. příčka prostě potěší.

Musím pochválit a určitě i doporučit k přečtení, jak máte bezvadně zpracovanou historii na stránkách. Hodně mi tam ale vyskakovaly dvě zásadní věci... Srpnová noc – počasí a Martin Sitek – holky. To počasí je pro vás asi docela zapeklitá věc.
S tím počasím, to už je pro nás taková tradiční záležitost. Určitě je ti jasné, že jedním ze strašáků na open air akcích je liják. Ne každý je ochoten v dešti dorazit na koncert a ještě pařit pod pódiem. No a nám se několikrát podařilo při 'Srpnovce' parádně zmoknout včetně aparátu. Dokonce jsme některé akce kvůli průtrži mračen museli odpískat. Sice jsme nikdy nepočítali, kolikrát nám vlastně pršelo, ale nějak se to vžilo, že už si z nás naši fanoušci dělají srandu. Tradují se klasické hlášky, jako například: „Když budu chtít vědět, kdy bude pršet, podívám se na web Grogu, kdy hrají venku," nebo když jsme hráli v Polsku u příležitosti otevírání cyklostezky Karviná – Tworków a samozřejmě byl liják jak kráva, všichni cyklisti celí mokří a od bahna, a přichází borec, která nás znal, a říká: „Vy jste pozvali Grog? Tak co se divíte?" Nejvíc mě asi pobavilo, když jeden týpek zahlásil: „Vy byste mohli jet Sahara tour. Za zavlažení Sahary byste mohli celkem dost vydělat." Za zmínku stojí i naše hraní na Vánočním jarmarku v Doubravě v roce 2011. Proč ne, v prosinci venku jsme ještě nehráli, takže byl nejvyšší čas si to vyzkoušet. A k pořádným vánočním svátkům přece Grog neodmyslitelně patří. Řekli jsme si, že ten mráz nějak vydržíme a nic horšího nás nemůže potkat. Jak jsme se zmýlili! Zima sice zas taková nebyla, ale mohlo nás napadnout, že bez vody se to asi zase neobejde. Sníh s deštěm a silný vítr způsobily, že ještě než jsme začali hrát, byl už celý aparát plný vody. Když ještě v průběhu prvního songu povolila nosná konstrukce stanu, který se na nás málem zřítil – nebýt pohotového pořadatele, který stan podepřel nějakým klackem –, mysleli jsme, že vystoupení ani nedokončíme. Ale vše naštěstí dobře skončilo. Odehráli jsme celý plánovaný playlist, a dokonce i posluchači vydrželi až do konce. Nechtěl bych ale případné návštěvníky našich akcí odradit. Už se to lepší. Letos bylo třeba počasí parádní. A pamatuju si, že posledně, když lilo a my měli obavu, že nikdo nepřijde, byli jsme v šoku, že i v dešti se hrnuly davy fanoušků do areálu a promočení skákali pod pódiem a užívali si to až do konce. Asi jim to za to stojí. A my jsme za to samozřejmě vděční.

No a teď to druhé, šťavnatější téma. Jak to máš teda s těma holkama?
Já nevím, co všichni pořád mají. To jen tak vypadá, když si přečteš naši historii. Ve skutečnosti je to úplně jinak. Všichni v kapele jsme rockeři, a určitě víš, jak to mají rockeři s holkama. Jen někteří to dovedně tají a jsou rádi, že to můžou hodit na mě. Neříkám, že nemám radost, když na naše koncerty chodí i mladé krásné slečny. Někomu se líbí holky, můj kolega v práci má zase rád rychlá auta. Chápu, že nějaké fáro se dvěma výfuky může být fajn, ale přece jenom...

Některé zážitky popisované v historii jsou až neuvěřitelné. Zkus čtenáře trošku navnadit a vyber nějakou 'best of' příhodu.
Pochopitelně zážitků za těch dvaadvacet let byla spousta. Jak těch veselejších, tak i těch nepříjemných. V mysli ti ale spíš zůstanou ty úsměvné (a ty pikantní). Těžko říct, který byl ten 'best of'. Doporučuji čtenářům, aby mrkli na náš web www.grog.cz a tam si v sekci Historie můžou přečíst aspoň některé vybrané historky. Jsou tam samozřejmě jen ty publikovatelné a ty, na které jsme si dokázali vzpomenout a zaznamenat. Když jsem si nedávno celou historii znovu pročítal, zjistil jsem, že těch dvaadvacet let byl teda pořádný mejdan, který za to určitě stál. Takže vzhůru do další dvacítky se stejným nasazením a vstříc novým zážitkům, dokud to ještě jde. Můžu slíbit, že se o ně opět podělíme (pokud nebudou moc peprné). Jak se zpívá v jedné písni známé kanadské metalové kapely: „...do pekla se zítřkem, žijme pro dnešek."

Co se týče sestavy, ta se během let rovněž různě měnila. Jak tedy vypadá ta současná a od kdy vlastně funguje?
Grog v současnosti hraje ve složení Dalibor 'Panther' Halamíček (zpěv), Martin Sitek (kytara), Mirek Satora (kytara), Honza 'Valda' Valuštík (basová kytara) a Roman 'Malvin' Horníček (bicí). Jediným původním a zakládajícím členem jsem zůstal pouze já. V září 1995 přišel do kapely zpěvák Dalibor a měsíc po něm bubeník Roman. Kytarista Mirek s námi hostoval od července 2007 a po vzájemném oťukávání se k nám v září 2010 společně s baskytaristou Honzou připojili jako stálí členové. Takže už přes šest let tu naši rockovou káru táhneme v této sestavě a věříme, že ještě nějaký ten pátek ji úspěšně potáhneme.

S touto sestavou jste letos natočili novou desku Mona Lisa ze Stodolní. Od poslední desky Visalaje uběhlo poměrně hodně času. Co tedy stálo za tak dlouhou přípravou?
Je pravda, že si fanoušci museli na toto nové CD počkat dlouhých osm roků. Nové songy a texty vznikaly postupně v průběhu několika let. V tomto období jsme řešili personální otázky v kapele, potýkali jsme se se značným pracovním vytížením některých členů. Přece jenom všichni máme svá zaměstnání, hudbou se neživíme a někde si na tento finančně náročný koníček musíme vydělávat. Všichni máme rodiny, někteří malé děti, je to vždy otázka priorit. V té době se objevily i nějaké zdravotní problémy, při nahrávání jsme čelili technickým komplikacím, ale vidíš, nakonec se vše v dobré obrátilo a album je na světě.

Už při prvním pohledu je evidentní, že jste si na novém albu dali hodně záležet. Co bys prozradil o samotném grafickém zpracování?
Jestli narážíš na tu krásnou fotku na titulní straně, tak to jsme si fakt dali záležet (na obalu je vyobrazena půvabná nahá dívka – pozn. red.). To focení fakt stálo za to. Moc jsme si to užívali. Asi ale ne už tolik naše Mona Lisa. Přece jenom už bylo celkem chladno a my jsme si pořád vymýšleli nové a nové kompozice. (smích) Ale byla fakt hodně šikovná. Ty jsi ale měl asi na mysli ten náš povedený digipack, ve kterém je CD zabaleno a o kterém se kolega vyjádřil v žertu, že ten obal je lepší než ta muzika. Teď mě napadá, jestli to myslel vůbec v žertu. Ale určitě, vždyť zatím o nás psali jen samé pozitivní recenze, no ne? (smích) Uvnitř je ještě dvanáctistránkový booklet, kde najdeš všechny texty, což taky dnes nebývá pravidlem. Ale máš pravdu, že jsem si s tím obalem fakt dost vyhrál. Musel jsem se do toho pustit sám, protože nikdo jiný nebyl schopen uspokojit mé vysoké nároky. (smích) Všechny fotky nám dělal výborný fotograf Jan Trela z Orlové, takže to nejdůležitější jsem měl, a zbytek zůstal na mně. Ostatní v kapele mi pomáhali tím, že mi do toho nekecali a drželi mi palce. (smích) Neříkám, že mě to nebavilo, ale v té době jsem toho moc nenaspal a připravit podklady včas a správně pro tiskárnu byl fakt zážitek. Ale věřím, že se fanouškům CD líbí, a obal přece prodává. Taková hezká mladá a nahá... no nekup to! (smích)

Druhá věc, která mě rovněž mimořádně zaujala, je perfektní zvuk, který bych připisoval nějakému profi studiu. Skutečnost je ale jiná, takže nám zkus tu studiovou práci trošku přiblížit.
Poslední album Mona Lisa ze Stodolní, stejně jako Visalaje a Nezvěstná, bylo nahráváno ve studiu 'U Valdy'. Jak už název napovídá, jedná se o domácí studio našeho baskytaristy a těší mě, že se ti zvuk líbí. Snažili jsme se, a upřímně, nejsi první, kterému se zvuk líbí, takže asi vynaložené úsilí nebylo marné. Samozřejmě že jsme taky uvažovali, že bychom šli nahrávat a masterovat do nějakého profi studia. Ale musím ti říct, že jsem v poslední době slyšel několik nahrávek českých kapel z regionu, které si zaplatily profesionální studio, a byl jsem nemile překvapen, jak hrozný zvuk se dá udělat, když nepatříš zrovna ke špičce v republice a studio tě bere jen jako jednoho z dlouhé řady zákazníků. Takže jsem rád, že jsme se nakonec rozhodli opět pro naše studio 'U Valdy'. Navíc je tam výhoda, že se můžeme do studia zavřít, zrovna když máme náladu, a můžeme tam sedět, jak dlouho chceme, dokud nás to baví. Prostě parádní domácí atmosféra, žádný stres. Taky to tak dlouho trvalo, že? (smích) Dnes se všichni ohánějí, jaké mají studiové vybavení, značkový pult, špičkové efekty, vyladěnou akustiku, ale ono je to nakonec stejně jen o tom zvukaři a jeho uších. A Honza je na toto výborný. Rád s ním dělám a myslím, že se výborně doplňujeme. A ani jsme se moc nehádali. (smích) Samozřejmě že atmosféra ve studiu byla někdy hodně napjatá, dnes už bychom zase něco udělali asi jinak, ale tak to má být. To tě posouvá stále dál. Takže už se těším, až se zase do nějakého nahrávání vrhneme.

Velmi dobrá je i textová stránka. Ty jako většinový autor bys mohl asi nejlépe popsat, jaké příběhy se v jednotlivých skladbách nalézají.
No, když tak o tom přemýšlím, většina je o ženských. Jak taky jinak u mě, že? (smích) Když píšu texty, vždycky za tím vidím nějaký příběh, zážitek. Ať už skutečný, nebo fiktivní. (Musím to napsat, že tam jsou i fiktivní příběhy, jinak bych mohl mít problémy. Co kdyby se některá poznala?) (smích) Ke každému textu ti přesně můžu popsat, co se mi při psaní honilo hlavou. V myšlenkách si to promítám jako film, ale některé moje představy jsou fakt nepublikovatelné. Detaily probereme raději potom u piva. (smích) Nechtěl bych posluchačům vnucovat tu svou představu, kterou mám při psaní textů já. Kdysi mi jedna kámoška po poslechu alba Visalaje říkala: „Přesně to, o čem tam zpíváte, jsem prožila." Zrovna se rozváděla... (smích) Takže ať si každý posluchač najde v textech ten svůj příběh.

Hodně mě zaujal, respektive přímo pobavil, text ve skladbě Příběh Panthera, který si lehce dobírá vašeho zpěváka. Co bys tedy řekl konkrétně o tomto textu?
Tak ten zrovna napsal bubeník Roman. On je spíš na ty optimistické, veselé texty a já se vyžívám v těch depresivních, smutných, s nádechem erotiky. Mám už to tak od svých studentských let, když jsem psával básničky pro své tajné lásky. Samý rozchod, smutek, opuštění, smrt... Nevím, kde jsem k tomu přišel, ale asi už to teď měnit nebudu. (smích) Občas se sice něco vtipného pokusím zplodit, ale na Romana nemám. Třeba zrovna ten jeho text o Pantherovi. Děláme si sice z Dalibora v tomto songu trošku legraci, ale je to myšleno v dobrém. Víš, jak se říká: „Co se škádlívá, to se rádo mívá." Dalibor je profesionální řidič a vystřídal toho v životě už hodně (myslím dopravní prostředky). (smích) V textu mu k tomu Roman ještě přidal letadlo a ponorku. A v podstatě je to o tom, že když nemáš prachy, holky zdrhají spíš za těma movitějšíma. No a víš, jak je to u nás rockerů s prachama. Všechno vrazíme do těch svých nástrojů a aparatury, a na kožíšky a luxusní dovolenou už toho moc nezbývá.

Už při prvním pohledu na samotný název titulní skladby mě napadla myšlenka, že tento příběh se bude asi týkat přímo nějaké dívčiny lehčích mravů, kterých se na Stodolní ulici pohybuje docela dost...
Vždycky, když se mne někdo ptá, proč název Mona Lisa ze Stodolní, dělám si legraci, že je to z toho důvodu, aby bylo naše album lehce k nalezení v internetových vyhledávačích. Hledáš informace o Moně Lise – a najdeš CD kapely Grog, chceš se pobavit na nejznámější ostravské ulici se spoustou barů a klubů na Stodolní ulici – a opět najdeš CD kapely Grog. Ve skutečnosti je stejnojmenná skladba inspirována příběhem jednoho z našich známých, který se bezhlavě zamiloval do striptýzové tanečnice z jednoho nejmenovaného klubu pro pány právě na Stodolní ulici. Dojížděl za ní pravidelně a stále ji přemlouval, ať toho nechá, že jí zajistí lepší život... Evidentně se jejich představy o lepším životě rozcházely. Asi měla tanec raději. (smích) Stálo ho to spoustu peněz (o což jí asi šlo), ale dovedeš si představit, jak to stejně nakonec skončilo. Kdyby nezestárla, tak tam tančí dodnes. (smích) Ale, jak vždycky dodávám, opravdu, ale opravdu se nejednalo o žádného člena naší kapely.

Momentálně se hodně věnuješ i propagaci kapely. V poslední době docela frčí představování kapely prostřednictvím videoklipů. Dočká se tedy některá z nových skladeb své video podoby?
Určitě bychom chtěli natočit videoklip k novému CD a prezentovat ho ve vysílání hudebních televizních kanálů. Zrovna v kapele živě diskutujeme, kterou skladbu vybereme. Nejradši bychom tak natočili klip na všechny, ale to by se musel objevit nějaký štědrý sponzor. (smích) Takže uvidíme. Minimálně ale aspoň jeden klip spácháme. Věřím, že na něj nebudou muset fanoušci čekat tak dlouho jako na naše poslední CD. (smích) Do té doby ale určitě zveřejníme nějaké další koncertní video z našeho křtu. Celý koncert jsme nahrávali na tři kamery, takže materiálu máme dost, a zatím jsme pustili do světa jen song Mona Lisa ze Stodolní, kde s námi na pódiu hraje i jeden exkluzivní host, tak určitě koukni na náš web nebo YouTube kanál.

Jak se tak dívám, vy nějak extrémně moc nekoncertujete. Křest nového alba ale proběhl, takže jaký byl?
Album jsme křtili v našem 'rodném' městě Bohumíně. Máme zde spoustu věrných fanoušků, kteří nás již 22 let podporují, a tak jsme křest ani nemohli udělat jinde. Křtili jsme v rámci našeho koncertu na Bohumínských pivních slavnostech 13. srpna 2016. Pivní slavnosti v Bohumíně jsou tradiční akce, která je každoročně navštěvovaná několika tisíci posluchači, čepují se stovky různých druhů piv, takže parádní atmosféra, ideální pro takovou významnou událost, jakou je křest rockového CD. Navíc bylo toto datum pro nás symbolické, protože přesně na den před 22 lety kousek odsud Grog odehrál úplně první veřejné vystoupení. Krásně se vzpomínalo. Kmotry jsme měli dva, rockovou zpěvačku Moniku Agrebi a kytarového mága Andonise Civopulose. Nebyla to náhoda, že jsme si vybrali právě tyto muzikanty. Oba hostují na našem novém albu. Andonis se ujal některých kytarových partů a Monika si zazpívala duet Dál mizím s tebou společně s Daliborem. Mám radost z toho, že se nám i přes jejich značné pracovní vytížení podařilo oba dostat na náš křest. Do posledního okamžiku jsme nevěděli, zda se jim podaří dorazit. Už jsme hráli svůj koncertní set, a teprve až když jsem asi při čtvrté skladbě zahlédl pod pódiem Moniku a Andonise, ulevilo se mi, že to asi fakt klapne. Perfektní bylo, že nám nejen pokřtili naše CD, ale Monika s Daliborem zazpívali svůj duet a Andonis si s námi střihl šest songů z nového CD. Takže posluchači měli jedinečnou příležitost vidět tuto kytarovou legendu společně s Grogem na jednom pódiu. Parádně jsme si to užili, a to hlavně díky našim fanouškům, kteří vytvořili nezapomenutelnou atmosféru.

Máte v plánu teď s novou deskou více koncertovat, případně vyrazit i mimo svůj region?
Nic konkrétního neplánujeme. Předběžně máme už nějaké termíny na příští rok domluvené, a pokud přijde další zajímavá nabídka, rádi zahrajeme. A je úplně jedno, jestli to bude někde poblíž, nebo mimo region. Dnes je spousta možností hraní, pokud jsi ochoten hrát zdarma v klubech, případně ještě dotovat cestovné ze svého, nebo dokonce platit za to, aby ti dovolili na nějakém fesťáku zahrát. My už ale přece jenom máme nějaké ty roky odehrané a fakt se nemusíme každý večer hnát za nějakým koncertováním. Jak už jsem říkal, hudba nás neživí, a právě proto si můžeme vybrat takový koncert, který si užijeme, kde o naši muziku fanoušci stojí, a zaplatí se nám aspoň náklady. Vždy jsme ale ochotni se domluvit na nějakém kompromisu, ale musí nás nabídka zaujmout.

Ještě taková perlička, na kterou jsem při pročítání historie narazil. Údajně jste hráli i na narozeninách. Pokud by měl tedy někdo zájem, mohl by si vás opravdu pozvat přímo domů?
To byla parádní akce. Došlo k tomu tak, že jsme byli požádáni ženou jednoho z našich fanoušků, zda bychom nezahráli na rodinných oslavách jeho narozenin, nesmíme mu ale prý nic říct, má to být překvapení. O tom jsme nepochybovali. Představa, že zaháníme hosty oslavy decibely z našich Mesin a Marshallů nás trošku děsila, tak jsme se nakonec shodli, že použití elektrických bicích a elektroakustických kytar bude asi nejlepší volba. Domluvili jsme si aspoň jednu zkoušku, na které jsme zjistili, že to celkem jde a že to asi nějak zvládneme. Říkali jsme si, že přece nebudeme první rocková kapela, která zažije 'unplugged' koncert. S mírnými obavami jsme dorazili na místo oslavy, ale už vstřícné přivítání nás trošku uklidnilo: „Ahoj, co tady děláš?" „Jsem tvoje překvapení." „Ty jsi moje překvapení, které mi už od rána žena slibuje?" „Nejen já. Celá kapela." „Fakt? Super! To bude bigbít jako zamlada." A opravdu. Když při prvních tónech naší pecky z nového alba na parket naběhli všichni přítomni bez ohledu na věk a pohlaví (tipujeme, že se zde setkaly čtyři generace), všechny naše obavy byly pryč. Parádně jsme si to užívali, a když jsme v pozdních nočních hodinách končili, slibovali jsme si, že si to musíme někdy zopakovat. Takže pokud někoho čekají narozeniny a má rád tvrdou muziku v měkkém podání, jsme k dispozici. V tomto případě ta akce nebyla sice přímo doma, ale pokud má někdo velký barák nebo byt a tolerantní sousedy, ničemu se nebráníme. (smích)

Asi by to byl zajímavý dárek. A dárky, ty úzce souvisejí i s blížícími se Vánocemi. Dočkají se tedy i vaši fanoušci nějakého dárku, nebo si svátky užijete spíše soukromě?
Použil bych ohraný reklamní slogan: „Devět z desíti rockerů doporučuje k Vánocům CD kapely Grog." Dokonce přednedávnem bylo v jednom nejmenovaném pražském periodiku inzerováno deset alb, která nesmějí chybět letos pod stromečkem, a byla mezi nimi i naše novinka, takže teď už vědí konečně i v Praze, že pod stromeček jedině CD Mona Lisa ze Stodolní od kapely Grog. Pokud tedy nemáte pro svého rockera nebo rockerku ještě pořádný dárek, volba je jasná. A pokud k tomu ještě přidáte nějaké slušivé tričko nebo mikinu s logem kapely a Monou Lisou ze Stodolní, máte o krásný večer jistě postaráno. (smích) A co se týká hraní, svátky i silvestra trávíme zásadně s rodinami. Musela by to být hodně zajímavá nabídka, abychom se v tomto období rozhodli koncertovat. A tím nemyslím finančně zajímavá.

A na závěr nějaká vize do budoucna…
Mám radost z toho, že se objevily velmi pochvalné recenze na naše nové CD v hudebních časopisech a na hudebních portálech, máme kladné ohlasy od našich fanoušků i ze zahraničí, dělali jsme nějaké rozhovory pro časopisy a rádia, písničky z našeho alba se hrají na rádiích po celé republice a ještě spousta toho je v jednání, takže i když zrovna nehrajeme, práce je dost. Chceme představit své songy co nejširšímu okruhu posluchačů a hlavně hrát, hrát a hrát pro naše fanoušky. Proto to vlastně děláme. Bez podpory našich věrných fans by to nemělo smysl. A je fajn, že se objevují stále noví, a to i mezi mladšími ročníky. Takže nám roste nová generace fanoušků (a mladých fanynek, což je pro stárnoucího rockera vždycky potěšující). (smích)

www.grog.cz


Ohodnoťte článek

Článek byl hodnocen: , průměrné hodnocení: 10.00 z 10

Poslechni si

Přihlašte se k odběru novinek